Především (nejen 😉) díky mojí pracovní vytíženosti publikuji druhou část „Správné sítě“ poněkud se zpožděním od původního plánu. Tak nebudu zdržovat dlouhými úvody a pustím se rovnou do dnešního tématu – konektivita do internetu.

Síť většinou v budově začíná připojením do internetu. Tedy místem, kde se dělí externí síť WAN od vaší vnitřní sítě LAN. Přípojka může být zakončena buďto pouze pasivně, většinou kabelem, nebo konektorem, nebo aktivním prvkem – nejčastěji routerem nebo modemem, který bude nejspíše ve správě vašeho poskytovatele internetu. O těchto zařízeních si povíme v některé z dalších částí.

Rychlost

Prvním údajem, kterým je nutné se zabývat je rychlost připojení. Udává se zpravidla dvěma čísly ve tvaru 100/50 Mbps . První číslo značí tzv. Download – rychlost stahování dat z internetu a druhé pak Upload – rychlost nahrávání dat například do cloudu. V případě, že jsou obě čísla stejná, mluvíme o tzv. symetrickém připojení. Většina poskytovatelů ovšem nabízí pouze asymetrické (nesymetrické) rychlosti, bohužel často v poměru 10:1, tedy například 100/10 Mbps. To může být velký problém například pokud chceme pracovat s cloudovým úložištěm, kdy při synchronizaci, nebo ukládání dat využíváte Upload, který je v tomto případě velmi pomalý.

Jaká je tedy potřebná rychlost? Ideální stav je mít synchronní připojení o rychlosti okolo 500/500 Mbps, nebo rychlejší. Menší organizace mohou mít připojení pomalejší, u větších jako jsou střední školy je cílem rychlost 1000/1000 Mbps. Se správnými nástroji, nebo monitoringem lze velmi dobře určit, zda je stávající rychlost připojení dostačující, nebo je využívána na maximum kapacity a je vhodné rychlost navýšit.

Redundance konektivity

V případě, že využíváte ve větší míře cloudové služby, nebo naopak máte služby, které zprostředkováváte z vaší sítě do internetu (například webové servery, emailové servery apod.) je vhodné mít redundantní konektivitu – tedy více připojení k internetu, ideálně od jiných poskytovatelů a jinou technologií (např. hlavní optické a záložní WiFi). Záložní připojení pak může být pomalejší a slouží do opravy hlavního připojení.

Load Balancing

Pokud máme více než jednu konektivitu do internetu, je také možnost, pokud to náš aktivní prvek umožňuje, využívat také Load Balancing (vyvažování zátěže). Tato technologie umí rozložit zátěž rovnoměrně, nebo dle nastaveného poměru do jednotlivých konektivit, například 80:20 – 80% procent zátěže skrz optické připojení, 20% skrz WiFi. Mnohem zajímavější jsou ale scénáře, kdy lze pomocí nastavených parametrů určovat, které připojení do internetu slouží pro jednotlivé části vnitřní sítě. Hlavní připojení například bude sloužit pro školu, vedlejší pouze pro internáty. Další využití může být směrování internetového provozu do hlavního připojení, a připojení poboček skrz připojení do MAN sítě, do které jsou pobočky také připojeny. Scénářů je opravdu mnoho, ale tato pokročilá nastavení musí umět náš firewall / router.

Metropolitní sítě

V poslední době vzrůstají možnosti na připojení do metropolitních sítí (MAN), které může poskytovat například zřizovatel organizace (kraj, obec, apod.). V Plzeňském kraji poskytuje jednu z MAN sítí Plzeňský kraj. Tato optická síť se jmenuje CamelNet a cílem je připojit do této sítě co nejvíce subjektů zřizovaných Plzeňským krajem. Výhody jsou nesporné – velké přenosové rychlosti mezi připojenými subjekty, rychlé připojení do internetu, podpora apod.

Technologie připojení

Druhů připojení je mnoho. Zde jsou ty nejvíce používané, jejich klady a zápory:

Optické

Jedna z nejlepších metod připojení. Velké rychlosti, výborná stabilita, nejlepší funkčnost. Poměrně složité a velmi nákladné přivedení přípojky.
Obvykle dostupné pouze ve větších městech. Nutnost převodu optického přenosu na metalický (specifické síťové zařízení).

Metalické (UTP)

Velmi dobrá metoda připojení. Dostačující rychlosti, dobrá stabilita a funkčnost, poměrně levná instalace. Většinou není nutné další, nebo specifické síťové zařízení na perimetru WAN/LAN.
Omezená délka kabeláže, nestíněná kabeláž je náchylná na elektromagnetické rušení. Trpí degradací kabelů, především kabeláž pro vnitřní rozvody.

Metalické (koaxiál, telefon)

Velmi rozšířená metoda připojení. Velká odolnost proti rušení, poměrně dobré možnosti rychlostí. Výhodou kabelu je stabilita.
Nutný modem pro převod koaxiálního kabelu na UTP. Většina poskytovatelů nabízí malé rychlosti připojení, nebo nevýhodné asymetrické linky.

Bezdrátové (WiFi)

Většinou velmi dostupná možnost jak cenou za zřízení (není nutné tahat kabely), tak cenou připojení. Bezdrátové připojení může být velmi dobré s poměrně velkou rychlostí, ale také naopak velmi špatné.
Je nutná velká obezřetnost při výběru poskytovatele, dodavatele samotné technologie. Rozhodně není vhodné nekomerční připojení pro domácnosti. WiFi připojení je velmi náchylné na rušení spojení mezi vysílačem a přijímačem, ale také k fyzické překážce (stromy, hustý déšť apod.). Proto WiFi připojený často nebývá spolehlivé.

LTE a další mobilní technologie

Mobilní operátoři často nabízí bezdrátové připojení pomocí LTE sítě. Je většinou cenově dostupné, signál lze chytit na velké části území a často není lepší možnost.
Je vhodné pouze pro velmi malé organizace. Rychlost je závislá na síle signálu a mnoha dalších faktorech.

Základní shrnutí jednotlivých možností konektivity do internetu máme. Další část se bude věnovat kabeláži a snad bude o něco kratší doba mezi tímto a následujícím dílem.